• Novinky a zprávy
• Články a rozhovory
• Jana Němečková: Banky sledují celý sektor, kvalitu firem nerozlišují

Jana Němečková: Banky sledují celý sektor, kvalitu firem nerozlišují

Banky ohodnocují firmy plošně, takže i když je firma dobrá, ale ze špatného odvětví, úvěr nedostane. „Zvýšený zájem o faktoring je z automobilového průmyslu, farmacie. Dříve tyto sektory plně pokrývaly banky, považovaly je za výrazně nadstandardní odvětví, faktoring zde dosud nebyl běžný,“ říká šéfka faktoringové firmy Transfinance Jana Němečková. Faktoři půjčí i firmě ve ztrátě, důležitá je hlavně kvalita jejích odběratelů.

E15: Faktoringový trh loni výrazně poklesl. Jak na tom byla vaše firma?

Pokles dopadl i na Transfinance, a to z několika důvodů. Jednak my jsme tradičně firma zaměřená na financování exportu a importu. Podíl zahraničního obchodu na obratu je u nás zhruba třicet procent, průměr trhu je tak deset procent. Kvůli propadu ekonomiky výkon zahraničního obchodu poklesl. Za druhé, my jsme byli téměř výhradním partnerem pro sklářské firmy a porcelánky, kde došlo k významnému propadu výroby, což na nás mělo dopad v hodnotě více než miliardy korun. Nicméně tyto firmy znovu oživují výrobu, kooperujeme dále, i když pod jiným vlastníkem. Za třetí, naši stávající klienti, zejména z odvětví hutnictví a metalurgie, jsou na třiceti procentech předkrizových obratů.

E15: Ve kterých odvětvích klienti nezaznamenali pokles?

V potravinářství či ostraze jsou obraty stabilizovány, spotřební zboží je zhruba na sedmdesáti procentech. Nejhůře je na tom těžký průmysl. Získali jsme rekordní počet nových klientů, nicméně řada existujících buď ukončila činnost, anebo jsme s nimi přestali pracovat, protože byli příliš rizikoví. Přesto jsme měli čtyřicetiprocentní pokles obratu postoupených pohledávek.

E15: Šli jste do nějakého úplně nového odvětví?

Zvýšený zájem byl z automobilového průmyslu, farmacie. Dříve tyto sektory plně pokrývaly banky, považovaly je za výrazně nadstandardní odvětví, faktoring zde dosud nebyl běžný.

E15: Vidíte na objemu zakázek svých klientů, že skutečně nastává ekonomické oživení?

Jde to ve vlnách. V listopadu a prosinci jsme viděli nárůst. Leden byl slabší, únor se naopak zdá lepší, než byl loňský únor. Myslím, že se situace lepší, ale ne tak rychle, jak jsme předpokládali.

E15: Cítíte pořád na trhu, že banky nechtějí firmy financovat, anebo je problém v poptávce?

Máme zprávy hlavně od klientů. Ti pociťují změnu chování bank ve zvýšené opatrnosti, což je třeba případ automobilového průmyslu. Banky snižují úvěrové angažovanosti v určitém odvětví, nesledují už konkrétní firmu. Ta – i když je výborná – má smůlu, protože je v sektoru, které bylo rizikem vyhodnoceno špatně. Opatření bank jsou plošná. V tom mají faktoři výhodu, protože klienta posuzují vždy individuálně. Navíc, a to je zásadní rozdíl mezi faktoringem a úvěrem, my očekáváme úhradu poskytnutého financování od odběratele, proto máme jiné možnosti.

E15: Vy pak z hlediska rizika více prověřujete odběratele?

Ano, a priori odběratele. Pokud klient má více odběratelů a jeden selže, můžeme poskytnuté financování pokrýt od jiných. Zároveň posuzujeme i finanční sílu dodavatele, zda je dostatečně finančně silný na to, aby poskytnuté financování vrátil, pokud by bylo vyšší než skutečná hodnota pohledávky. Například u dodávek do maloobchodních řetězců jsou velké vratky zboží a další poplatky.

E15: Jste ochotni jít třeba do financování dodavatele, který je ve ztrátě?

Dám příklad. Firma může být ve ztrátě, ale může mít pozitivní cash flow, ztráta může vzniknout odpisem pohledávek, investic, podnik nemusí být celkově ve špatné finanční situaci. I klient ve ztrátě může být pro nás dobrý klient. Jsme tu hlavně pro tři oblasti zákazníků, pro ty nové, kteří pro banky nemají historii. Dále jsou našimi klienty ti, kdo jsou třeba v horší finanční situaci či v nepopulárním odvětví, ale mají dobré odběratele. Třetí skupinou jsou klienti v dobré finanční situaci, ale kteří mají třeba neblahou zkušenost s bankami či chtějí další zdroj financování. Navíc faktoring neprohlubuje zadluženost podniku, takže ratingově vůči bance se firma zdá být v lepší finanční kondici, než když si vezme otevřený úvěr. Pro klienty je výhodou také to, že se oddělí obchodní stránka od inkasní. Nemusejí pak volat odběratelům a upomínat je o zaplacení – to za ně dělá třetí strana a oni se mohou mile tvářit a dělat byznys dál.

E15: Jak si klienty a jejich odběratele prověřujete? Oslovujete je přímo?

Taky. Rovněž z veřejných zdrojů, máme databáze prověřující platební kázeň, nedoplatky na sociálním a pojistném. Když máme povoleno od klienta, obracíme se na odběratele a požadujeme finanční výkazy, abychom si mohli udělat analýzu. Podle limitu financování jsou různé stupně prověřování. Můžeme takto dát klientovi i důležité informace, pokud je odběratel rizikový, aby se vyhnul riziku nezaplacení. Takto přes své partnery-faktory pokrýváme prakticky celý svět.

E15: Říkala jste, že jste ukončili spolupráci s některými klienty kvůli jejich rizikovosti. To byl problém s nimi, nebo s jejich odběrateli?

Většinou to je tak, že se klientovi zhoršuje finanční situace a ubývají mu odběratelé. Obecně se říká, že firma má mít pro faktoring tři a více odběratelů. Když jich je méně, je to rizikové. Nebo pokud je v odvětví příliš velký tlak na cenu. Když firma podniká skoro bez marže, těžko přežije jakoukoli ztrátu. Obvykle je důvod na obou stranách, u dodavatele i odběratele, riziko odběratele má ale vyšší váhu.

E15: Jak řešíte nesplácené pohledávky, máte na to své oddělení, nebo je prodáváte?

Takových věcí řešíme dost. Spravujeme pohledávky po splatnosti, i když je pohledávka pojištěná nebo když je firma v konkurzu, staráme se o ně, protože klient si to zaplatil, je to součást služby. Máme určitý systém vymáhání, využíváme i své advokáty. Osobně nevím o žádném existujícím trhu pohledávek z faktoringu. Jsou zde sice inkasní agentury, ale jejich cenové nabídky nejsou někdy ekonomicky výhodné. Navíc my bychom měli být těmi nejlepšími vymahači, když to nabízíme jako službu. No a to, co my neumíme či nechceme umět, nechci, aby pro nás dělala vymáhací agentura, přece jen, máme nějaké renomé… Nejdeme za hranici práva a etiky.

E15: Vymáhání až do konkurzu je pro klienty v ceně, nebo jim je dále účtujete?

Ne, je to v ceně faktoringového poplatku. Jedině když klient chce do soudního sporu, například z důvodu uplatnění nějaké protipohledávky a podobně, pak chceme, aby zaplatil soudní poplatek. Aby na tom měl také vlastní ekonomický zájem, dal nám adekvátní podklady, abychom pak u soudu nestáli v důkazní nouzi.

E15: Co se týče potravinářských řetězců, mnoho faktorů považuje tento byznys za problematický. Vy ho děláte, takže pro vás rizikový není?

V tomto případě je vždy otázka, jakou má postoupená pohledávka hodnotu. Nominální hodnotu vidíme, ta je na faktuře. Skutečná hodnota cash flow, které připlyne, ale často jasná není. Nechceme financovat částku, která nám nikdy nepřijde. To je u řetězců problém, mají neuvěřitelný systém poplatků jako zalistování, regálovné, skonta, obratové bonusy, poplatky za zboží zařazené do letáku… Těžko se vyznat v tom, co všechno si oni postaví jako protipohledávku proti hodnotě zboží, která byla dodaná. Řetězce často dodavateli zboží vracejí. Obecně, problémy s řetězci vyvstávají kvůli jejich nadřazenému chování. Některé řetězce přímo ve smlouvách s dodavateli zakazují postupování pohledávek – například Tesco či některé hobbyřetězce. Pak si ale dají šedesátidenní či devadesátidenní splatnost faktur, a kde na to má dodavatel brát kapitál? Ale s některými řetězci se spolupracovat dá, akceptují nás, vzájemně se informujeme o otevřeném saldu a protipohledávkách… To je třeba případ Makra.

E15: Museli jste kvůli poklesu obratu výrazně sahat na náklady, propouštět?

Určitě. Jak docházelo k poklesu obratu a my jsme chtěli zůstat profitabilní – což se povedlo – snížili jsme počet lidí o dvacet procent, náklady jsme zredukovali všude. Snižovali jsme také mzdy u stávajících zaměstnanců, management šel dolů s platem o deset procent. Řadových lidí se snižování mzdy nedotklo, ale nevypláceli jsme prémie. Tým musí pocítit, že se firmě tak nedaří. Každý se takových kroků obává, ale snažíme se vést otevřenou politiku informovanosti našich lidí. Musím říci, že nakonec nikdo neprotestoval. Až mě to dojalo.